To je ta hranice

Greenhorns

CNěkdy si namlouvám,Emže vůbec nestárnu,
když ze zad Am dolů dám svou vetchou Dmusárnu
pak přijde Cpo špičkách ta chvíle Em bytelná
u nohou Amzabublá mi říčka DmKřemelná
a zas mám Fjehličí v podrážkách Gpohorků
nad sebou Fkočičí mám hřbety Gpahorků.
R:To je ta Fhranice,co vedla CŠumavou,
Staňkovským Dmrybníkem i řekou AmMoravou.
Toje ta Fhranice,neklidných Cvečerů
s padáčkydmi Dmsvětlic a smrtících Amvýstřelů,
kde šance Cna úspěch nestála za Ggrešli,
kde chybí Fpomníčky těm,kteří Gneprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: